Ranař, čahoun, vtipálek, ale také zatraceně talentovaný mladík, před kterým se, možná, rýsuje vcelku zajímavá budoucnost. Ostatně řada domácích golfových fanoušků mohla na vlastní oči sledovat, s jakou jistotou kráčel na Albatrossu za první výhrou na Euroepan Tour. Už jen proto si jméno Thomase Pieterse raději zapamatujme.

Se svou nevinnou tváří by klidně mohl sloužit barokním mistrům plátna coby předloha cherubína. Jenže pak uchopí drajvr, rozmáchne se a prásk ho! Vypuštěný projektil sviští za třísetyardovou hranici. Golfový homerun, jen s tím rozdílem, že nekončí za hranicemi hřiště, nýbrž na krátce střižené ploše na ferveji.
Vůbec nejdelší soutěžní odpal zaznamenal vloni na španělském Open, kde poslal míček do vzdálenosti nějakých 420 yardů. I letos patří k nejdelším hračům na tour, když spolehlivě atakuje hranici 300 yardů. „Drajvr je můj kamarád, rád míček pošlu co nejdál," dodává k jedné ze svých nejsilnějších stránek. Ještě raději má nicméně wedge. Aby také ne, po drajvu mu obvykle nezbývá do greenu příliš mnoho metrů... Nádobíčko mu pochopitelně mistr mistrů Roger Cleveland připravuje zcela na míru.

Mají snad Belgičané na dalekonosné drajvy patent? Pro inspiraci totiž Thomas nemusel chodit daleko. Jeho krajan a držitel dvou titulů z EPGA Nicolas Colsaerts si díky dlouhým odpalům vysloužil přezdívku belgický bomber a jako vůbec první Belgičan okusil před třemi lety kouzlo Ryder Cupu.

Zámořská zkušenost
V počtu výher z European Tour už Thomas Pieters svého krajana dotáhl, v čem se naopak oba liší, to je způsob, jakým se do světa velkého golfu prokousávali. Extrovertní Colsaerts do první evropské ligy naskakoval opakovaně a zpočátku pořádně klopýtal. Kulantně řečeno, mnohdy musel krotit své neposedné ego a jak sám přiznává, ne vždycky sloužil za vzor profesionálního sportovce. Nakonec si ale srovnal věci v hlavě, nechal svůj talent rozhořet naplno, což ho vyneslo do nejužší špičky, včetně startu na zmiňovaném Ryder Cupu.
Poté směle zamířil do zámoří, avšak už po dvou letech utíkal zpátky domů. Bez formy, zbaven iluzí, rozčarován individualistickým pojetím a absencí přátelství mezi hráči, na jaké byl zvyklý z předchozích štací na EPGA.

Thomasova cesta se zatím jeví přímočařejší. Měl štěstí, že golfu propadli jeho rodiče. Na dovolené v Jihoafrické republice mohli pětiletého „špunta" sotva nechat bez dozoru. Láskou ke golfu tak nasákl ještě v předškolním věku. S rostoucí výkonností se ke hře připoutával o to pevněji.
Jeho sportovní budoucnost začala rychle získávat jasné kontury. Nejprve ho přijali do prestižní vzdělávací instituce Top Sport School Golf of the Golf Association Flanders, kde potkal svého současného kouče Petea Cowena, aby na prahu dospělosti zavítal za studiem do zámoří.
Na svou misi byl vyzbrojen dostatečně. Testem prošel na řadě významných mezinárodních akcí, ať už šlo o British Boys nebo Euroepan Championship, ovládl mimo jiné Grand Prix AFG v Rigenee, International Juniors Open, Junior Tour v Royal Antwerp Golf Club a byl také členem prvního belgického celku, který triumfoval na juniorském evropském šampionátu v Turecku.

Výčet Thomasových mládežnických úspěchů je mnohem bohatší, nicméně i tato malá ukázka napovídá, že vytáhlý mladík mohl začít uvažovat o kariéře profesionálního golfisty. V tom se ještě utvrdil v letech 2010 až 2013 během své zaoceánské mise. Ta na rozdíl Colsaertsova příběhu připomíná pohádku.
V prvním roce studií na illinoiské univerzitě se možná trochu hledal, přesto byl nominován do všech turnajů. Nakonec za sebou po třech letech zanechal hodně hlubokou stopu. Během tohoto období stlačil své skóre o téměř tři rány, ze 74,12 se dostal na 71,38 úderu na kolo.
Nemá smysl příliš pitvat jeho univerzitní úspěchy, stačí prozradit, že zdolal i nedávnou světovou jedničku a dvojnásobného vítěze majoru Jordana Spietha, stejně tak má ze studijních let skalp někdejší amatérské světové jedničky Patricka Cantleye. V roce 2012 si s náskokem tří ran došel pro prestižní výhru na NCAA Championship, v tomtéž roce pak jako první Belgičan reprezentoval evropský výběr v Palmer Cupu, a byl z toho další titul.

Na první dobrou
Možná by Thomasova cesta za slávou mohla inspirovat i tuzemské golfisty, kteří častěji než v minulosti pošilhávají po zámoří. Belgičan hned po návratu začal úročit získané zkušenosti. Po přestupu mezi profesionály debutoval na Challenge Tour koncem června 2013 na Scottish Hydro Challenge, dva týdny nato prošel cutem na Alstom Open de France, odkud si tento vášnivý pojídač manga odvezl lichotivé dělené 29. místo.
Na sklonku téhož roku úspěšně prošel všemi třemi stupni kvalifikační školy EPGA Tour a mezi elitou se neztratil ani ve své první kompletní profesionální sezoně. Jen na světovém žebříčku se během dvanácti měsíců posunul o bezmála 900 míst vzhůru, na 243. pozici.
Mimo jiné si vyšlápl třeba i na matadora Jiméneze. A to dokonce ve Španělových výsostných vodách, na Open de España, kde, jak už víte, okouzloval fanoušky dalekonosnými drajvy. Po druhém i třetím kole vedl průběžné pořadí, v závěru se však musel sklonit před zbožňovaným domácím bonvivánem Jiménezem.
K sezónnímu maximu v podobě druhé příčky přidal ještě tři umístění v top 10, v konečném účtování z toho bylo sice „jen" 83. místo v Race to Dubai, ale zároveň jistota místenky v seriálu EPGA i pro sezonu 2015.

Ve stopách Tigera, Jordana i Bubby
Dvě letošní výhry ve dvou po sobě jdoucích vystoupeních vystřelily belgickou kometu hodně vysoko. Tu první přivezl z Albatrossu, kde si došel pro titul s až překvapivou lehkostí, uvážíme-li, že šlo o vítěznou premiéru na EPGA Tour. Druhý vavřín přidal na KLM Open v Nizozemí, kde mu k úspěchu výrazně pomohl nezdar do té doby vedoucího Slatteryho.
„Řekl bych, že na Albatrossu jsem hrál lépe. V Nizozemí mi sice víc vycházela krátká hra, ovšem k výhře mi na závěrečných jamkách pomohl Lee. Takový konec jsem mu nepřál," litoval Slatteryho Pieters a při té příležitosti přiznal, že cesta k vítězství v Česku byla snazší.

Na Albatrossu kromě pověstných drajvů přidal i dostatek přesnosti z týčka, za celý turnaj zasáhl 66,7 % fervejí. Čím však ohromil, to byla čísla z greenů, v průměru nosil 26,7 patu na kolo a na své protivníky získal v této činnosti celou ránu k dobru!
Podíváme-li se na statistiky v širším kontextu, pak byl delší než Bubba Watson či Dustin Johnson a na kolo potřeboval méně patů než Jordan Spieth! Dobrá, zpátky na zem, nemíchejme zatím dohromady jablka a hrušky. I když... sáhla by snad Excel Sports Managment, mající pod křídly i samotného Woodse, Rose či Kuchara, po někom, kdo spěje do golfových pekel?

Tichý zabiják
Pokud by se měl sám charakterizovat třemi slovy, použil by přívlastky tichý, odhodlaný, vysoký. Vysoký? Bez výhrad, s bezmála dvěma metry je rozhodně nepřehlédnutelný. Však také s nadsázkou tvrdí, že žárovky vyměňuje tak, že vyskočí do vzduchu a svět se kolem něho otočí. Odhodlaný? Dvěma tituly v posledních dvou startech předložil přesvědčivý důkaz. Ale tichý? Kdepak, momentálně byste stěží hledali hráče, který budí větší rozruch. I proto se zdráhám uvěřit, že by vás odradil větou: „Můžu se k vám přidat do flightu?"

Výhrou na KLM Open si pojistil start ve finále Race to Dubai a kousek po kousku se sune vstříc stále vyšším příčkám světového žebříčku. Je snad jen otázkou času, kdy dostane svou první šanci na některém z turnajů „velké čtyřky". Odbude si premiéru už na dubnovém Masters? Těžko říct, vtipálek Pieters však dobře ví, co by udělal, pokud by v Augustě vyhrál. Momentálně se prý věc má tak, že by vypnul PlayStation. Zatím se tedy svět otáčí podle zažitých pořádků, třeba to však jednou bude Thomas Pieters, kdo otočí (golfovým) světem...

Převzato z časopisu GOLF 10/2015
Text: Petra Prouzová, foto: Globe Media/Reuters, Globe Media/Action Images

STRUČNÁ VIZITKA
THOMAS PIETERS
Datum narození: 27. ledna 1992
Místo narození: Geel, Belgie
Bydliště: Antverpy, Belgie
Pro od roku: 2013
Na EPGA od roku: 2014
Profesionální vítězství: 2 (EPGA: 2)
Umístění na světovém žebříčku: 88. (k 20. 9. 2015)
Umístění v Race to Dubai: 28. (k 20. 9. 2015)
Amatérská kariéra: 6 výher (2009 Internationial of Belgium Junior Championship, 2011 Jack Nicklaus Invitational, Belgian Stroke Play Championship, 2012 NCAA Division I Championship, Monroe Invitational, 2013 Big Ten Championship)
Týmové soutěže (amatér): Jacques Léglise Trophy (2010), Eisenhower Trophy (2010, 2012), Palmer Cup (2012)

Související články:

DP World Tour: Prestižní titul bere Pieters Belgický ranař Thomas Pieters slaví zisk prvního titulu z prestižní série Rolex, jež je součástí DP World To... Belgičané slaví zisk Světového poháru Poprvé v historii podniku hraného od roku 1953 se mezi vítěze zapisuje Belgie. Stalo se tak zásluhou dvou Th... Tommy Fleetwood: Kariéru mu obrátil Doral Skotsko je považováno za kolébku golfu. Severní Irsko je domovem nedávné světové jedničky a krále té... Beřovice aneb Golf s praotcem Čechem v zádech Náročný a spravedlivý. Těmito slovy nejeden člověk vzpomíná na školní léta a na kantory, kteří nic neodp... Prázdniny u jezera Wörthersee Zní to jako pěkná letní selanka, ale přesně taková vaše letní dovolená u Wörthersee v Korutanech může být... Pohár zůstal doma Americké čekání je u konce. S vyšitým jménem zesnulého Arnolda Palmera na bagu zdolali domácí hráči své protě... Ukáže Clarke na Pieterse? Co nedotáhl na Albatrossu, to zvládl Thomas Pieters o týden později v Dánsku na Made in Denmark, kde rozdíl... Anglická kometa jménem Matthew Fitzpatrick Stejně jako byl na Masters šokující závěrečný zkrat Jordana Spietha, byl překvapivý i triumf... Téma měsíce: (R)evoluce v šatníku Jako sýr. Prosím? No přece Poulterovy nohy. Oni už se totiž profíci mohou odhalovat. Fotografie j... Ďábelský golf aneb Rychlý prachy „Ukažte mi chlapíka s rychlým švihem a tlustou šrajtoflí a já si dojdu pro hole," říkával s oblibo...