Možná nikdy nezískáte zelené sako jako Danny Willett, z jeho hry si však můžete vzít dva klíčové prvky, které z něho činí velmi precizního „patéra". Dokážete-li si nakreslit přímou linii na sférickém objektu, máte z poloviny vyhráno. Pokud pak míček dokážete po této linii konzistentně posílat nějakých třicet centimetrů, zvládli jste i druhou část. Stručně řečeno – úspěch spočívá ve zjednodušení patovacího úderu. Danny vám prozradí, jak na to.

1. Správně namířit
Prvně si musíte správně zvolit, kam mířit. Součástí mé rutiny je proto pozorné čtení dráhy, kdy si dřepnu za míček a prozkoumám dráhu. Jakmile si vyberu bod, na který budu mířit, umístím míček tak, aby linie vyznačená na míčku směřovala zvoleným směrem.
Na míčku zpravidla najdete natištěnou tenkou linku, já sám si ji ale ještě zvýrazním silnější fixou. Rozhodně mi to pomáhá v lepším namíření a také bych to doporučil všem amatérům. Tuto linku musím při založení hole dobře vidět.

2. Pozice hlavy patru
Rekreační golfisté mají ve zvyku měnit patovací úder v závislosti na sklonu greenu v domnění, že tak snáze eliminují brejk. Ve skutečnosti to ovšem vede pouze k nekonzistenci patů. Klíč k úspěchu totiž spočívá v tom, abyste hlavu patru přivedli kolmo k míčku.
Já si proto na greenu zvolím místo a vytvořím si pomyslnou přímku v délce zhruba 30 centimetrů. Následně se snažím, aby míček po takto vymezené dráze roloval. O každém patu tak v počátku uvažuji jako o přímce a soustředím se jen na správný zásah, kdy líc musí směřovat kolmo k míči. Jako cíl tedy nepoužívám jamku.
Jestliže míček vystartuje po správné dráze, pak už se soustředím pouze na rychlost patu s ohledem na vzdálenost.

Jak poznáte, že jste úderovou plochu udrželi kolmo? Je to jednoduché, nicméně to pochopitelně vyžaduje cvik. Jestliže však při tréninku jeden míček za druhým roluje přes zvolený bod, místo aby jej míjel jednou zleva, jednou zprava, máte vyhráno. Proto tento dril zkuste do tréninku zařadit, určitě se vám to vyplatí.

Foto: Globe Media/Reuters

Související články:

Chcete se vyhnout Alzheimeru? Stáří je etapa života a demence je nemoc. Jsou lidé, kteří v osmdesáti hrají tenis, lyžují, přednášejí, píší knihy, najdou si třeba i nového partnera. A jsou jiní, kteří netrefí... Lucas Herbert: Jak na nízkou ránu s doběhem Univerzální rada pro čipování zní následovně: je-li to možné, preferujte nízký chip s doběhem před vysokou ... Max Homa: Dostatečně dlouhá železa Každý hráč potřebuje schopnost švihat s určitou výbušností. Nesouvisí to s délkou švihu nebo s tím, že ... Tiger Woods: Tipy na hru z bankru Míček v písku obvykle nevěstí nic dobrého a rány z bankru amatérští hráči nemají příliš rádi. Tím spíš, když mí... Xander Schauffele: Chip z husté trávy Zdaleka ne všechno vyjde během osmnácti jamek podle plánu. Občas tak čelíte ranám z míst, která nepatří ... Xander Schauffele: Ošidné rány Zdaleka ne všechno vyjde během osmnácti jamek podle plánu. Občas tak čelíte ranám z míst, která nepatří zrov... Georgia Hall: Sebevědomí na greenu Stará golfová pravda praví, že o výsledku se rozhoduje na greenech a v jejich okolí. Abyste zvýšili pravděpodob... Steven Brown: Práce s drajvrem Drajvy jsou pro krásu, ale paty dělají skóre. A přece se tentokrát zaměříme na nejdelší hůl v bagu... Největší chyby amatérů Během dlouhé doby mé golfové publicistiky jsem mnohokrát citoval legendárního Jacka Nicklause. Není divu. Pro moji generaci byl velkým vzorem od jeho chování na hřišti, přes her... Brooke Henderson: Délka a přesnost Třináctinásobná vítězka na LPGA Tour a držitelka dvou majorů Brooke Henderson už od dětství patřila mezi hrá...